Po přečtení všech příspěvků jsem se rozhodl přispět také svou „troškou do mlýna“. Z vašich příběhů jsem postřehl pár věcí, které bych upřesnil popř. doplnil.
a) Moje první zkušenost s pilonidálním sinem (PS) byla před 27 lety, kdy mě někde v lednu začlo dost nápadně svědět “mezi půlkami“ a v místě kostrče jsem cítil něco jako modřinu. Po pár dnech jsem si všiml, že mám zašpiněné prádlo růžovými fleky, krev to evidentně nebyla. Nic zlého netuše jsem nakonec zašel ke své lékařce, která mě poslala hned na chirurgii na FN v Ostravě. Tam mě, tehdy nestorka české chirurgie dr. Prokopová, prohlédla a diagnostikovala PS se zánětem. Ten bylo třeba nejprve zklidnit, tehdy zápypem Framykoinu (ATB). Po měsíci jsme naplánovali excizi v lokální anestezii (tenkrát na to padlo 9 ampulí Mesocainu 1%) a za půl hodiny na místním ambulantním sálku bylo po všem. Následně 2x týdně kontrola s převazem. Nicméně po rozpuštění stehů (za 10 dní) do měsíce rána ztvrdla, nafoukla se a zanítila. Při následné kontrole doktorka ihned na ambulanci skalpelem ránu otevřela, vyčistila, vložila Višněvského balzám na gáze a překryla sterilním krytím. Tak následovaly 2x do týdne kontroly na abulanci s převazem a „čekalo se“, kdy se rána zacelí. To se stalo až počátkem června! Takže od půlky února (excize) do počátku června, tj. 3,5 měsíce! Od té doby klid po pěšině.
b) Cca před 3 lety mě začla nápadně bolet při sezení kostrč. Prostě jsem nedokázal v klidu a bez bolesti sedět 5 minut. Tehdy jsem se domníval, že je to skutečně kostrč a na RHB mi skutečně pár manipulacemi, cviky v bazénu a masážemi pomohli a kostrč přestala bolet.
-
Datum: 26.04.2018
Titulek: Moje "troška do mlýna"