Začátkem ledna roku 2017 jsem se dozvěděla, že s přítelem čekáme již 6 týdnů naše vytoužené miminko. Jenomže koncem ledna mě začalo bolet v oblasti kostrče, absolutně jsem nevěděla co to může být a tak po 6 dnech co se bolest neustále stupňovala a já už nemohla skoro ani chodit mi mamka zavolala rychlou (přítel byl zrovna v zahraničí). Když jsem se dostala do nemocnice už na mě čekal chirurg, který mi řekl, že se právě jedná o pilonidální sinus. Byla jsem z toho celá špatná, věděla jsem, že mě čeká rozříznutí a vypuštění hnisu a jelikož jsem byla v začátku těhotenství, tak nějaká anestezie nepřipadala v úvahu. Takže asi nemusím popisovat tu bolest... :D no každopádně ránu mi zadrenovali a za 2 dny jsem šla domů. Ránu jsme s přítelem přebalovali doma sami a na kontrolu jsem chodila jednou za týden. K mé smůle mám sklon k hojení jizev keloidně, takže místo normální jizvy, mi tam vznikl docela velký keloid.
Po tomto zákroku jsem měla klid zhruba měsíc a zase znova. Takto se to opakovalo během těhotenství 5 krát. Potom už naštěstí v krátké narkóze. Bohužel mi excizi nemohli udělat dřív než pár měsíců po porodu.
1. Září se nám narodila holčička. A v listopadu opět a zase sinus, zase jsem šla na vypuštění a už jsme si sjednali termín na radikální excizi.
29.1.2018 jsem měla nástup do nemocnice a 30.1. byla operace. Vše proběhlo v pořádku, ránu mi nešili za což jsem moc ráda a ponechali ji k sekundárnímu hojení. Odpoledne i noc po operaci absolutně bez bolestí, žádné teploty a na půl zadku jsem si dokázala na chvili i sednout. Byla jsem dost překvapena, že je to takhle v pohodě, protože co jsem četla, tak někteří lidé měli prý bolesti atd. Možná to zapříčinilo to, že rána nebyla šitá. 31.1. jsem šla domů. Ještě před odchodem mi vyndali dreny, dali nové a říkali, že mi to bude muset přítel převazovat 2 krát denně a taky po každé stolici a ať se připraví na to, že rána je opravdu velká a hluboká (přítel je lékař, ale ne chirurg,takže jsem nějaké velké trauma z mé rány neočekavala).
Večer jsem potřebovala do sprchy, tak přítel mi ránu odlepil a pomalu začal vyndávat dreny, vytáhl jeden, druhý, třetí a při čtvrtém se zděsil a jediné co řekl, musim se jít napít :D což bylo opravdu komické (myslím, že to myslel trochu z nadsázkou). Samozřejmě já hned chtěla aby mi to vyfotil, že to chci taky vidět. No rána byla opravdu velká a dost hluboká. Přítel říkal, že jeho celou pěst by tam v strčil. Na kontroly jsem zpočátku chodila co 2 dny. Potom každy týden.
Dnes 20.4.2018 je rána již zacelená a hojení probíhalo naprosto v pořádku.
Můj závěr zní, na jednu stranu velmi nepříjemný zážitek a na druhou stranu jsem právě díky tomu poznala úžasné lékaře, kteří se ke mě vždy chovali moc krásně a jejich péče byla opravdu prvotřídní. Teď jen doufat, že se už sinus nikdy nevrátí.
-
Datum: 20.04.2018
Titulek: Po operaci SP